Průřezové téma Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví

Společenský význam průřezového tématu Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví

Průřezové téma Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví, které si i klade za úkol umožnit žákům vytvořit si kladný vztah ke kulturně historickému dědictví, splňuje všechna kritéria tak, jak jsou předjímána v záměru školské reformy. Propojuje množství vědních disciplin - archeologii, historii, pomocné vědy historické, dějiny umění, humanitní environmentalistiku, etnologii, estetiku, jazykovědu, literární vědu, hudební vědu a další, což nabízí četné možnosti netradičních forem realizace. Důraz je kladen přednostně na kulturně historické dědictví na lokální a regionální úrovni. Právě v kontextu obce a regionu vznikají nejužší osobní vazby k místům a lidem, právě zde se žáci mohou nejlépe aktivně podílet na ochraně krajiny či památek, zblízka pozorovat činnost místních zastupitelských orgánů a plnohodnotně se zapojit do komunitního života. Pevné zakotvení v konkrétním místě následně slouží jako výchozí bod pro pochopení širších souvislostí a vytvoření si pozitivního vztahu ke kulturnímu dědictví lidstva jako celku.

Kulturně historické dědictví zabírá velice rozsáhlou oblast jen stěží docenitelné důležitosti a tvoří základ pozitivního vývoje celé společnosti. Ztráta povědomí o kulturně historickém dědictví národa vede k postupné a nezadržitelné devastaci morálních hodnot, ke ztrátě kulturní i národní identity, k celkovému společenskému úpadku a neschopnosti umět se svobodně a plnohodnotně prosadit vůči okolnímu světu. Z uvedeného vyplývá naléhavost komplexního řešení tohoto tématu ve školách již od útlého věku a nutnost vzbudit u žáků povědomí o významu kulturně historických hodnot a péče o ně.

Charakteristika průřezového tématu

Průřezové téma Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví si klade za cíl rozvinutí všech klíčových kompetencí stanovených v Rámcovém vzdělávacím programu (dále jen RVP) jako nejvyšší cíl celého procesu vzdělávání. Jedná se především o kompetenci k učení, kdy je v dostatečné intenzitě rozvíjeno žákovo poznání především ve vzdělávacích oblastech Člověk a společnost, Umění a kultura, ale i v dalších vzdělávacích oblastech jako např. Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a příroda, Člověk a zdraví nebo Informační a komunikační technologie.

Při zadaných úkolech je posilována kompetence k řešení problémů, neboť jsou žáci vedeni k zvládání zadaných rolí i odlišnému způsobu práce a jsou nuceni řešit zcela nové problémové situace a objevovat různé varianty jejich řešení. Proto je nutné soustavně rozvíjet kompetenci komunikativní a to ve všech jejích složkách, ústní i písemné podobě, porozumění různým záznamům, obrazovým a zvukovým materiálům a v neposlední řadě využívání všech dostupných informačních a komunikačních technologií. V oblasti kompetence sociální a personální má průřezové téma formativní charakter a přispěje k celkovému rozvoji osobnosti žáka v oblasti postojů a hodnot, stejně tak jako ke zdokonalení žákových specifických schopností a dovedností především v utváření pozitivního vztahu k sobě samému a ke zlepšení chování vůči okolnímu světu.

Neméně důležité je upevnění kompetence občanské, neboť úroveň uchování a dalšího zhodnocení kulturně historického dědictví v naší zemi je v přímé souvislosti s kvalitou fungování občanské společnosti. Průřezové téma vede žáka přímo k respektování a ocenění našeho kulturně historického odkazu a aktivně ho zapojuje do společenského dění. Při plnění zadaných úkolů nebo při veřejných prezentacích si žáci uvědomí, že společnost sestává z lidí vybavených nejrůznějšími dispozicemi a možnostmi. Jedním z předpokladů dobrého občanského soužití je respekt k odlišnostem, k menšinám, ke stáří a zdravotním handicapům. Průřezové téma zcela jistě podporuje i rozvoj pracovní kompetence. Žáka motivuje a posouvá vpřed na základě promyšlené pracovní aktivity a učí ho hospodárnosti, péči o zvolené materiály i nástroje a využívá získaných zkušeností v tomto oboru pro další vzdělávání. Vzhledem k provázání s reálným životem může mít významný vliv jak na volbu budoucího povolání, tak na rozvoj individuálních profesních předpokladů žáků.

Průřezové téma Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví vybízí již svou podstatou k aplikaci takových forem realizace, které rozvíjejí především afektivní stránku osobnosti žáků. Autentické učení, využití badatelských metod práce, zážitkové učení či projektové vyučování jsou při realizaci tématu samozřejmostí, nikoli výjimkou. V metodické příručce Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví lze nalézt příklady zdařilých realizovaných projektů pro žáky druhého stupně základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií (příklady dobré praxe). Projekty mají různý rozsah, rozvíjí se v nich spolupráce mezi školami a paměťovými institucemi a poskytují učitelům dobrou inspiraci k uchopení daného tématu. Přínosem pro tuto oblast je komplexní, inspirativní a vědecky fundované zpracování pojmů kulturně historického dědictví a dalších pojmů souvisejících.

Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka

V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma:

• napomáhá kcelkové kultivaci osobnosti žáka
• rozvíjí schopnosti rozpoznání, porozumění a hodnocení kulturních jevů včetně uměleckých děl
• vede k pochopení toho, že kultura obohacuje lidský život
• poskytuje prohloubení znalosti terminologie vširoké oblasti kultury a umění
• učí žáky chápat kulturní odlišnosti jiných národů a etnických skupin
• podporuje rozvoj estetického cítění i vlastní tvořivosti žáka
• rozvíjí schopnost kritického myšlení
• umožňuje propojit a uplatnit získané poznatky a dovednosti vběžném životě
• utváří dovednosti a návyky pro kultivované chování žáka na všech kulturních akcích, ať vroli diváka nebo účinkujícího
• podporuje umění věcné diskuse
• seznamuje se správním rámcem ochrany a zhodnocování kulturně historického dědictví

V oblasti postojů a hodnot PT:

• přispívá k všestrannému kulturnímu rozvoji žáka
• rozvíjí odpovědný vztah kživotnímu prostředí
• vede kpozitivnímu přístupu a úctě ke kulturně historickému dědictví
• vede krespektování a toleranci kulturních odlišností a rozmanitostí
• podporuje vědomí občanské odpovědnosti za uchování přírodních a kulturních hodnot včetně své vlastní spoluzodpovědnosti
• rozvíjí schopnost žáka aktivně se zapojit do procesu spolurozhodování o ochraně a zhodnocování kulturně historického dědictví
• napomáhá nácviku asertivního chování a zároveň učí žáka přijímat nezdary a oprávněnou kritiku
• pomáhá překonávat psychické zábrany při vlastní prezentaci

Tématické okruhy PT

Pro potřeby průřezového tématu Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví bylo kulturně historické dědictví stručně definováno jako prvky krajiny a hmotné a duchovní kultury, které jsou dědictvím minulosti a je ve veřejném zájmu zachovat je pro budoucnost. Přirozeně ne vše pocházející z minulosti je hodno zachování a hodnotu stáří samu o sobě není možno pokaždé absolutizovat. Proto má ústřední význam pro definici kulturně historického dědictví právě ona obtížně uchopitelná, leč mimořádně důležitá a zcela reálně společenské dění ovlivňující kategorie veřejný zájem.

Na základě stanovené definice byly vybrány tři okruhy průřezového tématu:

• Krajinné dědictví: krajinný ráz, vztah kulturního a přírodního dědictví, estetická hodnota krajiny, proměny kulturní krajiny, aktivní péče o krajinu ...
• Hmotné kulturní dědictví: nemovité památky včetně lidové architektury a technických památek, movité historické a umělecké památky, památková péče ...
• Nemateriální kulturní dědictví: zvyky a tradice, historická paměť, znalosti a dovednosti, tradiční kuchyně, hudba a tanec, jazyk a literatura, pomístní názvy ...

Krajinné dědictví bylo zvoleno jako první tématický okruh záměrně, neboť právě péče o ně je zásadním předpokladem trvale udržitelného rozvoje. Zároveň je krajina pomyslným svorníkem provázaným i s prvky ze zbývajících dvou okruhů. Ovšem ani oblasti hmotného a nemateriálního dědictví nejsou od sebe neprostupně odděleny a mají řadu styčných bodů či se přímo částečně prolínají. Například sakrální stavby v krajině lze zařadit do všech tří okruhů. Společně tak tématické okruhy pokrývají kulturní dědictví jako celek v celém širokém spektru jeho projevů od pražské svatovítské katedrály, přes jeřáby oskeruše rostoucí v kulturní krajině kdesi na Slovácku, až po některé zdravější recepty Magdaleny Dobromily Rettigové.

Souhrn právních předpisů týkajících se kulturně historického dědictví a jeho příslušných definic lze nalézt na www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi.