Ve Štorchových stopách - první pohled žáků
Naše ZŠ jsou zapojeny do projektu Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví, který financuje Evropská unie a ve spolupráci s Universitou Karlovou v Praze koordinuje. učitel Zdeněk Brom, p. učitelka Dagmar Šmídové a ředitelka Muzea a galerie ve Vodňanech p. Jitka Velková. Náš konkrétní projekt se nazývá Ve Štorchových stopách a je určen pro šesté třídy.
Ve středu 26. září se vydaly 6.třídy z Bavorovské a Alešovy školy na exkurzi. Sešli jsme se u kostela a odtud jsme vyrazili autobusem do Skočic. Ze Skočic jsme šli pěšky kolem kostela dál po cestě lesem, kde jsme nacházeli bedly, když vtom začala cesta stoupat do kopců. Šli jsme přes kameny a přelézali koleje vymleté vodou, když po dešti teče z kopce dolů. Po krkolomné cestičce jsme pokračovali dál, až jsme najednou vylezli na kamennou hromadu a šli jsme po ní kousek. Když nám z výhledu zmizely stromy, viděli jsme, že ta kamenná velká hromada stojí přibližně do kruhu. Místo, kde jsme se nacházeli se jmenovalo Hradiště u Skočic - „Markomanské kolo“.
Měli jsme přestávku na svačinu na krásném plácku, kde byly kameny, na které jsme si mohli sednout. Z plácku byl krásný výhled na krajinu kolem nás. Protože bylo ráno, byly vidět v dálce kopce vystupující z mlhy, vypadaly jako by se z nich kouřilo nebo jako by byly zasněžené. Pod pláckem byl veliký sráz, do kterého bych za nic na světě nechtěl spadnout, proto jsme radši nechodili na okraj.
Když jsme se nasvačili, rozdal nám pan učitel Brom otázky, na které jsme měli najít odpovědi. Prvním úkolem bylo zjistit, proč se zde naši předci usadili a dalším zjistit, proč asi toto místo zaniklo, co se asi stalo.
Naší stopou byly červené kamínky, které se nacházejí po velkých požárech, a střípky keramiky, které se daly najít pod stromy. Hromada kamenů měla tvar kruhu, takže bylo jasné, že představoval někdy v minulosti hradby. V prostředku kruhu mohly stát domy obyvatelů hradiště. Přišli jsme k závěru, že hradiště bylo osídleno kvůli bojové strategii, ale pro nás zůstává otázkou, kde brali vodu (pramen? déšť, který chytali do nádob?) - na tohle i znalec odpoví jen v teoriích.
Na druhý úkol každý odpověděl jinak, mohlo být možné skoro vše, co jsme si mysleli. S důkazy, které jsme našli, a teoriemi, které nás napadly, budeme nadále pracovat v projektu při hodinách dějepisu.
Při návratu do Skočic jsme se mohli podívat na kopečky, které se nacházejí v jedné části lesa u Skočic. Vypadá to, že tyto kopečky byly ne moc velké mohylové pohřebiště patřící obyvatelům hradiště.
Ve Skočicích na nás čekal autobus, nasedli jsme a vyjeli směr mohylové pohřebiště Lomec. Bylo obrovské a my jsme měli za úkol si představit, jak asi mohl vypadat člověk v té době, kdy se dělala tato mohylová pohřebiště, a měli jsme toho člověka nakreslit.
Nakonec jsme se jeli podívat do vesničky jménem Hradiště, kde se v dávných dobách nacházela veliká svatyně. Došli jsme k vyvýšenému místu, kde bylo na tabuli napsáno, že zde dříve stávala svatyně, a byl tam obrázek, jak asi vypadala. Podívali jsme se na tabuli a vyšli na vyvýšené místo. Krásně tam byla do kruhu tmavá tráva a okolo jejího obvodu rostly obrovské málo vídané nejedlé houby. Byl to div. Byly tam dva velmi zřetelné kruhy a jeden méně zřetelný, byl to veliký zážitek, protože tam byla vidět v trávě dokonce i stopa po části jedné zdi.
Naplnění zážitky ze dne a natěšení na další práci v projektu jsme se vraceli k autobusu. U boku autobusu stál krásný vlčák a protože byl tak potichu a všechny si nás prohlížel, většina z nás si ho ani nevšimla, a to proto, že jsme se svěřovali spolužákům se svými zážitky. Hladoví jsme se vydali domů.
Těšíme se na další pokračování práce v projektu.
Václav Mašek ZŠ Bavorovská Vodňany
