kulturní dědictví

Pro potřeby průřezového tématu Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví bylo kulturně historické dědictví stručně definováno jako prvky krajiny a hmotné a duchovní kultury, které jsou dědictvím minulosti a je ve veřejném zájmu  zachovat je pro budoucnost. Přirozeně ne vše pocházející z minulosti je hodno zachování a hodnotu stáří samu o sobě není možno pokaždé absolutizovat. Proto má ústřední význam pro definici kulturně historického dědictví právě ona obtížně uchopitelná, leč mimořádně důležitá  a zcela reálně společenské dění ovlivňující kategorie veřejný zájem.

Na základě stanovené definice byly vybrány tři okruhy průřezového tématu:

● Krajinné dědictví: krajinný ráz, vztah kulturního a přírodního dědictví, estetická hodnota krajiny, proměny kulturní krajiny, aktivní péče o krajinu ...

● Hmotné kulturní dědictví: nemovité památky včetně lidové architektury a technických památek, movité historické a umělecké památky, památková péče ...

● Nemateriální kulturní dědictví: zvyky a tradice, historická paměť, znalosti a dovednosti, tradiční kuchyně, hudba a tanec, jazyk a literatura, pomístní názvy ...

Krajinné dědictví bylo zvoleno jako první tématický okruh záměrně, neboť právě péče o ně je zásadním předpokladem trvale udržitelného rozvoje. Zároveň je krajina pomyslným svorníkem provázaným i s prvky ze zbývajících dvou okruhů. Ovšem ani oblasti hmotného a nemateriálního dědictví nejsou od sebe neprostupně odděleny a mají řadu styčných bodů či se přímo částečně prolínají. Například sakrální stavby v krajině lze zařadit do všech tří okruhů. Společně tak tématické okruhy pokrývají kulturní dědictví jako celek v celém širokém spektru jeho projevů od pražské svatovítské katedrály, přes jeřáby oskeruše rostoucí v kulturní krajině kdesi na Slovácku, až po některé zdravější recepty Magdaleny Dobromily Rettigové.

Souhrn právních předpisů týkajících se kulturně historického dědictví a jeho příslušných definic lze nalézt na www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi/.